Ahoj přátelé, fanoušci a fanynky (vy obzvláště ;-). Zdravím opět po měsíci a věřte, nevěřte - ač tak mlád, mám už dvoje Vánoce za sebou. Bylo to něco - no, jak by řekl táta - fenomenální a splendidní. Vůbec nechápu - a to jsem několikrát listoval kalendářem - proč Vánoce nejsou v roce vícekrát. Osobně bych to viděl tak na každý měsíc jednou. Ostrava mě přivítala sice trochu smogem, ale srdečnost a láska všech, kteří byli na Vánoce u nás to spolehlivě přebila. Dokonce jsem seděl s dospěláky u stolu, měl svůj vlastní bramborový salát od mámy! Nakonec mi z celé štědrovečerní večeře ale nejvíc chutnala okurka a linecké :-) Už jsem lítal jako torpédo a když se začaly hromadit pod stromečkem dárky, tak jsem si stále opakoval, co všichni celý rok říkali, že je krize a že si moc dárků nebudeme dávat. Prdlajz. Bylo to neuvěřitelné. Však jsem se taky na to vrhl a pomáhal ježíškovu pomocníkovi, kterým byl děda Jirka. No a co jsem dostal uvidíte na fotkách. Nejlepší byl supr čupr teréňák, hned se všichni jali jej kompletovat a zabrali se do toho tak, až mě svými ránami (nacvakávali disky na kola) rozplakali. Ale rychle jsem na to zapomněl a už jsem z vesela vytruboval na klakson. No a pak to lego! to je Vám věc - z táty byl zase rázem malý kluk a postavil mi kde co. Druhý den pak všichni odlévali olovo a bylo to hodně zajímavé. Něco z výtvorů lze spatřit ve fotogalerii. Na revanš jsem v Ostravě nechal zase něco ode mě - viry, které propukly po mém objezdu, takže na nás v Ostravě ještě dlouho vzpomínali. Já si svůj zánět průdušek docela užil a mimo kašle jsem byl stále veselý. V lednu jsem už zase začal chodit na plavání a myslím si, že být kapitánem zaoceánské lodi by bylo super. Jo, a taky jsem v lednu vzal na milost prosebné oči mámy a začal ji říkat "mami" místo "bába". Toho štěstí v jejich očích. Stálo to za to. Jak je snadné učinit rodiče šťastné ;-) Taky už mám 16 zubů a to Vám povím - jen tak něco mým tesákům neunikne. Jen prý kdybych si furt nekousal ten rukáv...Ale asi budu nakonec spisovatelem. Stále čím dál více mě baví psát - čímkoliv po čemkoliv. Písi, písy je pro mě drogou. Dokonce mi naši koupili dodatečný dárek od Ježíška a prý taky od dědy Jardy a to stoleček a židličku do mého pokojičku, abych se mohl nenrušeně věnovat psaní a bádání. Zatím jsem vybádal, že se dá voskovkou psát i po židli a to mě moc zaujalo. Do příště Vám určitě ještě něco pěkného pokreslím - těšte se!

Kliknutím na fotku zobrazte větší pohled.